Někdy je potřeba naši praxi jógy zpomalit a připomenout si základní pilíře, na kterých stojí. Jedním z nich je aktivní opora, od které vzniká bezpečný pohyb.

‍
Abychom se mohli pohnout, musíme se nejprve o něco opřít. Vědomá opora, která má jasný úmysl, směr pohybu a aktivací svalů, zajištuje stabilitu a zdravou mobilitu. Opěrné plochy můžou být různého druhu, ne pouze o zem. Oporu nám může vytvořit i část ruky, která v tu chvíli není dynamická, paže, dýchající hrudník, trup i celé tělo. Opřít se pak můžeme nejen o chodidla a dlaně ale i lokty, kolena, sedací kosti, stehna... Skvělým pomocníkem při praktikování jógy je také pomyslná opora, kdy si pouze představíme, že se dotyčnou částí od něčeho odtlačujeme. Oproti tomu stojí opora pasivní. Místo abychom rostli vzhůru, zavěšujeme se. V ásanách tak jen bezmyšlenkovitě visíme a uvolňujeme napětí (například v pozici kleští nebo hlubokém předklonu). Pokud ale nevytvoříme aktivní oporu, visíme na vazivu, které se může vytahat a poškodit, navíc hodně přetěžujeme klouby. Trpí tak lokty, kolena, ramena, kyčle, kotníky... Zvláště nebezpečný je zavěšovací systém pro studenty trpící hypermobilitou a při cvičení ve velkých teplotách, kde se svaly a pojivová tkáň více uvolňují.

Zkuste proto do své praxe zařadit vnímání opor. Začněte s chodidly a dlaněmi. Na chodidle si představte tři opěrné body (bod malíkem, palcem a na patě), mezi které je potřeba rozložit váhu. Hledejte svůj střed a prociťujte jednotlivé body. Začněte v leže s pokrčenýma nohama a pokračujte do stoje. V kočce pak nacvičujte opory o dlaně – nejenom o jejich hranu, ale o celou plochu a také klouby prstů. Stejně jako noha, ruka při opření vytváří klenbu, zpevňuje se a pruží. Opěrná plocha není placatá dlaň ale nevysoká klenba o pěti paprscích s lehkým zápěstím a dlaní. Učte nohu i ruku vnímat terén a aktivně se mu přizpůsobovat. Hledejte přiměřené úsilí opory, aby se nezamkly lokty a kolena a dech byl volný. Zkuste jednotlivé cviky porovnat (stoj, kočku, sed) bez vnímavé opory a pak s tou aktivní. Nebojte se také využít bloček, který vám ulehčí rozhodování, kde a jak se opřít, když nedosáhnete na zem. Bloček také může poskytnou potřebnou podporu třeba v motýlku pro vypodložení kolen nebo v předklonu v sedě, kdy o něj lze bezpečně opřít čelo. Dále se skvěle hodí na procítění sedacích kostí – sedněte si na jeho okraj třeba při zkříženém sedu.

Až se vám podaří zařadit do cvičení aktivní oporu o určitou plochu, začněte se učit chodidla i dlaně zapojovat, i když se o ně zrovna neopíráte. Například v lehu s nataženýma nohama zatlačte všemi body na chodidle o pomyslnou zeď. Časem zjistíte, že se lehce opřete i o „vzduch“ třeba při balancování. Mějte trpělivost, hrajte si a postupujte po malých krůčkách.